Porsche 911 Portal

  • Increase font size
  • Default font size
  • Decrease font size

Hon na soba

Hon na soba IMG_2097_resize

Jako již tradičně každé jaro, ještě než opadne sníh, začínají motoristické nadšence svrbět prsty a vymýšlejí, čím se vybavit na sezónu. A tak se na mě koncem února obrátil zase jeden potenciální poršista, jestli bych mu nesehnal klasickou 911. Byl už otráven podvodnými nabídkami různých šejdířů, kteří nabízejí na internetu neexistující auta, a tak jsme si spolu sedli a probrali, jaké auto a za kolik by bylo pro něj nejvhodnější. Z původní představy F-modelu jsme museli slevit, dnes už se žádné použitelné auto pod necelé 2 miliony nesežene. Pro nováčka na porsche scéně, který chce klasickou 911, doporučuji SC (1978-1983) nebo Carreru 3.2 (1984-1989), s tím, že Carrera je lepší, ale spíš vzít dobré SC než horší Carreru. Nejlépe samozřejmě ve své poslední generaci s převodovkou G50 (87-89).

Pak přijde na přetřes otázka, zda vzít americký reimport nebo evropskou verzi. Při srovnání nabídky podle ceny se při spodním okraji vyskytují americké verze v docela značné početní převaze. Sám jsem byl udiven, že z aut, které přicházela v úvahu, byl poměr asi 1 EU auto na 10 US. Odpověď, zda je lepší evropská verze nebo americká, je podobná, jako před chvílí. Lepší neshnilou a zachovalou ameriku než opelichanou evropu. Lidem se samozřejmě nelíbí americká světla s širokým rámečkem a zadní obludné gumové bumpery (nárazníky), to jsou ale relativně jednoduše řešitelné věci. Obojí se dá lehce vyměnit a auto rázem prokoukne. Co se techniky týká, tak se verze liší v podružných detailech. US verze jsou vždy o chlup slabší (u SC 180 PS vs. 204 PS a u Carrery 207 PS vs. 231 PS). Ameriky mají katalyzátory, tempomaty a klimatizace a další hmotnost přidávající zbytečnosti. Výhodou u vozů, importovaných ze slunných států, jako je Kalifornie nebo Florida, je menší riziko koroze. Na druhou stranu ale mají negarážovaná auta často dost sluncem poničené interiéry, rozpraskané palubní desky a vyšisované plasty.

Po úvodním pokecu jsme se s klientem tedy dohodli na Carreře kupé nebo tarze, ve stavu, aby se auto nemuselo restaurovat, ale stačilo „sednout a jezdit“. Prošel jsem nabídku. Autoscout i Mobile mají přes 700 aut z let 1983 – 1989. Celkově se jich vyrobilo přes 70.000, takže cca. 1 % aut je momentálně na evropském trhu.

Vybírat je z čeho. Do 40 tis. EUR nemá smysl se koukat, jsou to jen projekty. Do 50 tisíc většinou reimporty, často ale v použitelném stavu. Za opravdu pěkná evropská auta se platí ale přes 60 tisíc.

IMG_2048_resizeKlient preferoval černou barvu. Sestavil jsem nabídku asi deseti aut do 60 tisíc. Při hledání jsem ale narazil na pěkné světle šedé auto ve Švédku. Dle mého názoru bylo za výrazně atraktivní cenu 43 tisíc EUR, původně švédské auto, nebourané, od důvěryhodného obchodníka. Konkurenční výběr aut v podobné cenové relaci byl o poznání v horším stavu. Podařilo se mi tedy zákazníka přesvědčit, že si na barvu zvykne, dokonce si ji oblíbí. Jedná se totiž o dost raritní Mramorově šedý odstín, který jsem naživo snad doposud neviděl. V literatuře se sice uvádí mezi základními barvami pro rok 1985 s kódem A8, ale na štítku na víku kufru se píše kód L999, což znamená barvu na zvláštní přání zákazníka. Bohužel se mi zatím nepodařilo dohledat, kolik aut v této barvě se vyrobilo, ale moc jich nebude. Ani na internetu se toho o „marble grey“ nebo „marmorgrau“ moc nenajde. Světle šedá, v určitých světelných podmínkách téměř bílá barva byla doplněna ladícím interiérem v barvě burgundy (vínová). Někdo měl v tenkrát vkus. Už podle fotek a informací od prodejce jsem byl přesvědčen o tom, že to bude dobrý kup. Auto jsem tedy rezervoval a začal plánovat cestu.

Pohled z vlaku při přejezdu Öresundského mostuAuto prodával mně známý obchodník nedaleko Malmö. Kdo zná švédsko-dánský kriminální seriál Most (Bron | Broen), bude asi tušit, jak se nejlépe do Malmö dostanu. Je to letadlem do Kodaně, kam to z Prahy lítá každý den, a pak vlakem přes most, tedy přes ten Most, který spojuje Dánsko a Švédsko přes Öresundskou úžinu.

Malmö u nádraží, sněžíTakže domluvený den jsem brzo ráno vyrazil na letiště, v Kodani jsem byl za hodinu a půl. Na letišti je přímo vlaková stanice. Za chvíli seděl ve vlaku. Jezdí každou půlhodinu. V Malmö jsem byl před desátou ráno. Všude ležely haldy sněhu a stále vytrvale sněžilo. To jsem si zase vybral den na koupi Porschete!

IMG_2039_resizeZa chviličku mě vyzvedl prodejce a jeli jsme do jeho doupěte.

Dobře jsem udělal, že jsem neváhal a jel tohle auto koupit hned, jak jsem na něj narazil. Tahle doba je totiž ideální. Na jaře se ze zimního spánku probouzí všichni hladoví veteránisti a vůbec zájemci o youngtimery a kdo zaváhá, nežere. Tohle auto bylo atraktivní jak barvou, tak cenou a stav nebyl zlý. A navíc, což jsem se dozvěděl až na místě, si to původní majitel začínal rozmýšlet. Auto bylo totiž u obchodníka v komisi, už někdy od listopadu. V zimě se samozřejmě nic nedělo, ale v březnu už mu začalo svítat, že tu cenu možná podstřelil. Takže když jsem zrovna ležel v prodejní hale na zemi s baterkou v ruce a zkoumal, jestli jsou chycené prahy (trochu byly), volal si můj známý prodejce s majitelem a dohadovali se, jestli mi ho vůbec za tu cenu prodají. Hovoru jsem samozřejmě nerozuměl, ale prodejce mi pak řekl, že musel použít mírný nátlak, že když už sem ten chlapík z Prahy přijel, tak přece ho nepošle domu, že je to domluvené, auto prodané a hotovo.

Věc, kterou jsem samozřejmě věděl dopředu, byla závodní klec. Ta možná i odradila pár předchozích zájemců. K autu a jeho stavu se vůbec nehodila. Tohle porsche totiž nevypadalo moc jako závoďák. Mělo vínový interiér s kobercem s vysokým chlupem, originální čtyřramenný volant, běžné kožené, elektricky polohovatelné sedačky, zadní sedačky a vůbec interiér netknutý jako nový. Vše bylo původní, jen někdo (dle přiložené dokumentace ještě koncem 80. let) dostal závodnickou inspiraci a do auta namontoval klec, kotevní body na čtyřbodové pásy a k předním brzdám natáhl od spodního spoileru hadice na čerstvý vzduch. Naštěstí ho nenapadlo další odlehčování ani tunění. Klec byla šroubovaná na čtyřech koncích, takže půjde lehce vyndat a díry dobře zadělat. Koberce ani čalounění nebyly výrazně poškozené.

Obhlídku jsem dokončil. Kromě již zmíněné lehké koroze na prazích a pár drobností jsem nenašel nic znepokojujícího, co by mě od koupě odradilo. Celou situaci jsem probíral po telefonu s potenciálním zájemcem a shodli jsme se, že auto vezmu, skočím do něj a vyrazím ku Praze.

Jedu, sněžíS prodejcem jsme ještě doladili papíry, platbu, rezervoval jsem si trajekt do Rostocku a hurá domů. Venku stále chumelilo. Takže to bude oblíbené Nohavicovo „Rallye letní gumy“. Topení fungovalo, stěrače taky, takže jsem mohl vyrazit do cca. 80 km vzdáleného přístavu. Jel jsem samozřejmě zvlášť opatrně a nikde mi to ani kousíček neklouzlo. Gumy byly sice asi 8 let staré, ale skoro nejeté a ještě docela měkké. Navíc dle sdělení prodejce jsou ve Švédsku auta starší 30 let zproštěna povinnosti mít zimní gumy.

Do přístavu v Trelleborgu jsem dorazil jen tak tak, chvíli trvalo, než jsem našel správnou cestu na trajekt. U terminálu jsem pak shodou náhod potkal jednu českou odtahovku s naloženou 944. Dali jsme se do řeči a nakonec jsme zjistili, že se pánem známe z dřívějška přes prodej náhradních dílů. Dokonce jsem mu na teď naložené auto dodával látku na opravu sedaček…

Porsche na lodiLoď pluje asi 6 hodin, s naložením a vyložením v Rostocku to pak trvalo celý zbytek dne. Měl jsem zamluvený hotel hned kousek od doků. Na pokoji jsem si s chutí dal jedno pivko a zbytek cesty do Prahy pokračuje zítra. Následujícího rána zpočátku pršelo, ale už trochu jižněji se ukázalo sluníčko a celková asi 700 km jízda do Prahy probíhala v příjemném tempu. Auto šlapalo, jak mělo. Jen trochu geometrie by potřebovala doladit.

Porsche zátiší, Hotel RostockOdpoledne jsem dorazil na základu do dílny, auto jsme hned omyli wapkou a seběhlo se spousta známých a kamarádů, aby okoukli, co to Muf zase přitáh. Prostě krásné slunné skoro jarní odpoledne.

Dle mých zkušeností není tedy špatný nápad pátrat po klasických autech i ve Švédsku. Auta tu mají docela v pěkném stavu, vyšší kupní síla Švédů se samozřejmě projevuje v odpovídající péči o jejich mazlíčky. Koroze je tu větší téma, než třeba v Itálii nebo Kalifornii, ale zase nebývají vyšisované interiéry. Protože je zdejší trh poměrně malý, možná asi jako ten u náš, je tu omezená poptávka a ceny občas bývají příznivější než třeba v Německu. Auta jsou v evropské specifikaci, i když některé konstrukční odlišnosti se tu najdou. Cesta domů NěmeckemTřeba tahle Carrera 3.2 L má přídavnou vzduchovou pumpu na ředění výfukových plynů. Katalyzátor ale nemá. Oproti US modelům tak netřeba řešit světlomety, bumpery, ani mílový tachometr. Dovoz není problém, zvlášť, když můžete přijet po vlastní ose. Co je unikátní, je švédský systém evidence motorových vozidel, který je veřejný. Každý se může podívat na internet a zjistit, jaké auto je pod příslušnou poznávací značkou registrované, jaký je to model, rok, atd. Na každé STK se kontrolují najeté kilometry už dlouhá léta, takže stáčení tachometru není možné. Pokud k autu dostanete kompletní složku s protokoly z technické, můžete si zjistit, kolik to mělo najeto třeba v roce 1999.

 

 
Facebook Application ID is empty